„Člověk musí dělat to, co miluje, když chce dělat start-up. Protože kdyby ne, asi by brzo vyhořel“ - říká Jan Rosický z Invent Medical. Přidal se k rodinnému byznysu a spolu s otcem dnes působí ve více než 20ti zemích, spojuje partnerské firmy s ostravskými odborníky světového formátu a společně pokládají základní kameny pro komplexní změnu oboru. Jak se takový start-up dělá?

říjen 2020 - Radim Věntus

Sedíme u stolu ve světlé místnosti naproti sobě. Hledím do očí mladému člověku, v nichž vidím jiskru vědění, odvahy a hlubokého zájmu. Všude je podivuhodný klid, jen ve vedlejší místnosti tiše bzučí 3D tiskárna. Na tento rozhovor jsem se moc těšil a teď začínáme...

Jak jste se k tomuto podnikání dostali?

Příběh je to dlouhý, ale pokusím se ho zkrátit. Taťka je strojní inženýr s doktorátem z VUT v oboru spalovacích motorů. Byla revoluce a měl vekou chuť podnikat. Spolu s mými dvěmi strýci, jeden z nich už tou dobou bydlel v USA, se dohodli, že budou podnikat společně a budou importovat zboží z Ameriky, bude to jednoduchý byznys a konečně využijí té svobody. Jednu dobu byli opravdu velkými importéry golfového vybavení. Mezi dalšími importovanými produkty byly ale také ortopedické vložky. Jako inženýři si řekli: ten produkt dokážeme vyrobit levněji a lépe.

Začali ve sklepě u dědy a babičky. Ale podnikat a dělat start-up je cesta do velikého rizika. V té době byly půjčky s velkými úroky, takže si vzali úvěr, kde museli ručit nemovitostmi svých rodičů. A děda jim půjčil i auto, aby mohli za zákazníky, sám pak musel do práce autobusem. Takže hned několik rodin bylo na výsledcích projektu závislých.

Postupně přijímali pracovníky, nejdřív příbuzné a známé. Firma začala růst a profesionalizovat se — to bylo v roce 1991. Táta pak dostudoval obor a teď je certifikovaný ortotik-protetik. Učil a vedl i obor na Ostravské univerzitě, takže spousta našich nynějších kolegů jsou jeho žáci.

Jak vypadá struktura firmy?

Celá skupina firem má asi 70 lidí. Původní firma ING Corporation se zabývá distribucí, vývojem a výrobou. Takže tam jsou CNC obráběcí stroje a CAD programy, chystá se tam design na upravené modely těla a na ně se potom tvaruje plast a laminují se skořepiny atd.

Druhá součást skupiny jsou naše vlastní kliniky. Ročně jimi projde skoro 10 tisíc klientů, takže máme zkušenost jak s tradiční výrobou, tak i přesně víme, jak na to pacienti reagují. Vlastně všechny produkty, které teď děláme v naší nové firmě, můžeme testovat s našimi pacienty a vyrábíme i tradiční výrobou mnoho let.

A nová firma Invent Medical?

To je spin-off (odvozenina) původní firmy a vznikl na konci roku 2015. Zaměřujeme se na kombinaci těchto dvou zkušeností – technické a klinické. Děláme čistě digitální proces, který začíná 3D skenováním a produkty jsou zhotovovány 3D tiskem. Vyrábíme pomůcky na míru a chceme být světová jednička v 3D tištěných pomůckách na míru v ortotice a protetice.

V našem oboru se toho totiž za posledních sto let v oblasti klinických a výrobních postupů moc nestalo, i v Německu, Americe a Japonsku používají sádru a převážně manuální procesy, které se desítky let výrazně nezměnily. Výroba se sice vyvíjí a outsourcuje, ale naše příležitost a strategie je v tom, že aplikujeme digitální technologie z jiných oborů a adaptujeme pro náš obor.

Jednou z nich je 3D tisk, táta se strejdou s tím začali experimentovat už v roce 2010. Na pomoc si vzali Aleše Grygara, který je co-founderem a šéfdesignérem Invent Medical. Společně začali tvořit, jak by ty pomůcky mohly vypadat a jakou příležitost 3D tisk nabízí. My 3D tisk nepoužíváme, protože je cool, ale protože nám poskytuje tzv. „design-freedom“. Díky tomu dnes dokážeme vyrobit pomůcky, které byly dříve nevyrobitelné a dokážeme dodat našim klientům a pacientům pomůcky, které jsou komfortnější a vzhlednější. Což je v našem oboru důležité, protože je lidé nosí viditelně.

Jak jste se k tomu dostal přímo VY?

Já jsem původně studoval interaktivní média a grafický design, lákalo mě programování, marketing a business. Předčasně jsem školu opustil a s kamarády dělal start-up, takovou online vzdělávací platformu. Tam jsme ale zkrachovali, to nevyšlo, ale byla to úžasná zkušenost a asi nejlepší škola, kterou jsem měl.

U nás je na krach obecně jiný pohled, než ve světě. Třeba v Americe se na někoho, kdo ještě nezkrachoval, dívají tak,  že ještě nemá zkušenost. Vy říkáte hrdě – já jsem zkrachoval a dalo mi to nejvíc. Co Vám to dalo?

Za prvé: Ty lidské kontakty a vztah, protože jsme si v týmu prošli krizemi, které člověka posílí. To je úplně přirozené. Důležité je začít co nejdříve, to člověk nic neví a učí se chybami. Je důležité je dělat rychle a nedělat ty stejné, takže se z nich poučit. Co jsme se třeba naučili: Opravdu je potřeba vývoj dělat iterativně – nevyvíjet něco dlouho ale dát to zákazníkům co nejdříve vyzkoušet a jít brzy na trh. Samozřejmě to má limity, protože nyní máme zodpovědnost vůči pacientům.

Za druhé: Pak mě to naučilo, jak fungují investoři, co je na tom dobrého i špatného.

A za třetí: Pokud se neudělá dostatečná analýza trhu, stráví se tím extrémní množství času, peněz a snahy a potom se to musí hodně překopat. Ten krach nás tohle naučil, taky to, že člověk musí dělat něco, co miluje, protože toho musí hodně překonat. A nemůže to dělat jenom pro peníze, protože to by nevydržel a vyhořel by.

To bychom mohli použít do názvu článku…

Jo, já to vidím na taťkovi, příští rok mu bude 60 a on dělá takové počty hodin, že z mladých by to asi nikdo nevydržel. A dělá to, protože to miluje. V tom je vidět jeho nadšení a to mě inspiruje.

Co bylo dál?

Potom, co jsme zkrachovali, jsem si dodělal školu. Během studia jsme se museli přihlásit na nějakou mezinárodní soutěž. Vybral jsem si tu, která byla pořádána Royal Society of Arts v Londýně. Pomocí designu se měly řešit společenské problémy, já si vybral fin-tech pro lepší rozhodování mileniálů v oblasti peněz.

Něco jako dělá Partners s celou jejich skupinou lidí a systémem? A to jste se snažili udělat jako fin-tech?

Mě baví takový mix designu, psychologie a marketingu – tomu se říká beheviorální ekonomie. A to se jim líbilo, takže jsem byl první z Česka za 60 let, kdo tu soutěž vyhrál.

Nabídli mi pak místo v Bank of Scotland, ale práci mi nabídl zároveň i taťka. Nadchl mě ten potenciál se skvělými technologiemi a v oboru, který ovlivňuje kvalitu života určité skupiny lidí a tak jsem bez váhání jsem do toho šel.

Takže táta vás přizval do businessu, když ještě Invent Medical nebyl. Jak to vzniklo?

Viděli jsme, že je strašně těžké v existující struktuře vybudovat něco velmi rychle rostoucího. Věděli jsme také, že Invent Medical chceme jako start-up, že budeme chtít fungovat trochu jinak. Takže jsme udělali spin-off.

Taťka říkal, že pro novou firmu vytvoříme “bublinu”. Vytrhnul nás z prostoru té původní firmy, kde jsme chtěli tvořit novou podobu oboru, a umístil novou firmu zde v Ostravě. Chtěl, aby nás ani nenapadlo, že něco nejde. V těch původních firmách, jako ve většině firem v našem oboru, fungují kliničtí a výrobní pracovníci, účtárna, regulatory atd. A tady najednou nezvykle působí software vývojáři a produktoví designéři, v tom se úplně odlišujeme.

Velká síla našeho týmu je v tom, že se dokážeme domluvit mezi sebou, tzn. vývojář s designérem, s klinikem, s doktorem, s pacienty.... To je to nejdůležitější. To je ta multidisciplinární úroveň spolupráce, která dělá naši firmu tak silnou. A to je naše největší konkurenční výhoda.

Možnost spolupracovat s dalšími odborníky a firmami - to je něco, proč jsme hodně vděční, že jsme tady v Ostravě. Protože tady lidi víc dělají než kecají, což je obří rozdíl oproti třeba Americe, a lidé jsou tady extrémně talentovaní a kvalitní. My opravdu věříme, že máme lidi na světové úrovni, kteří udávají trend a dělají světové věci. Je to obří pocta s nimi pracovat a našli jsme je tady v Ostravě. A když člověk cestuje, vidí, že na té úrovni opravdu jsme. Je fajn, že tady v Ostravě máme tak šikovné lidi.

Párkkrát jsme zmínili tátu a že se vlastně jedná o sérii jeho osvícených tahů, kombinovanou s jeho nasazením. V čem jste stejný a v čem jiný?

Mám více vlasů (smích). Myslím že, ehmm... Celkově nechci moc mluvit o jednotlivcích a už vůbec ne o sobě. Ta firma je založena na silném týmu, na skvělých lidech, kteří to postavili a každý tu firmu posunul dál. A taťka tomu udával trend a směr, je to moje velká inspirace. Nyní máme silný designový tým, který získal i mezinárodní ocenění, skvělý softwarový tým a budujeme globální tým pro business development. Talentovaní, nadšení a tvrdě pracující lidé - to je základ, na kterém naše firma stojí.

Já Vás z toho vytáhnu – jaká je Vaše role?

Ze začátku jsem měl na starosti postavit například softwarový tým, což bylo pro nás něco nového. Naštěstí už si to kluci ze softwaru řídí sami autonomně pod taktovkou Tomáše Turka. Náš softwarový tým využívá nejnovější technologie, bez nich by naše řešení nebylo možné.

Potom to bylo zajistit patentovou stránku, tady nám šíleně moc pomohl MSIC s programem Expand. Fakt dlouho jsem se trápil s tím, že jsem nevěděl, jak to přesně uchopit. Díky MSIC jsme byli propojeni s Patent Enter z Brna. Moc se mi líbí, že v tom zaujali aktivní roli a postavili vše tak, abychom si hodně věcí mohli vyhodnotit sami. Je to obrovská přidaná hodnota, co máme ze spolupráce s MSIC.

A teď se starám o mezinárodní expanzi, otevírání trhů, hledání správných partnerů / distributorů a hlavně zákazníků. Figurujeme ve 20 zemích, máme pobočku v Americe a teď třeba domlouváme partnerství v Singapuru a Brazílii.